Strávila jsem necelé čtyři měsíce ve městě Lörrach (spolková země Bádensko-Württembersko) na hranicích Švýcarska, Německa a Francie, pár kilometrů od řeky Rýn. Lörrach má cca 50 tisíc obyvatel, tedy něco jako naše Teplice. Rozdíl pro mne byl už v tom, že jsem se kamkoliv mohla dostat na kole.
Po organizační stránce mi před vycestováním pomohly profesorky Tužová a Janušová a vedení naší školy, v Německu mi byli nápomocni prarodiče. V Lörrachu bylo zařízeno vše perfektně. Vedení školy Mathilde-Planck Schule bylo vůči mně velmi vstřícné a od začátku jsem byla brána jako plnohodnotný člen třídy, i když jsem tam byla jen na pár měsíců. Zapojení do nového, německého kolektivu pro mne nebyl žádný problém. Krátce po nastoupení jsem si našla skupinu kamarádů, se kterými jsem byla schopna vést plynulou konverzaci v německém jazyce a s nimiž jsem v kontaktu dodnes.
Student na MPS má možnost výběru z několika oborů. Já jsem byla ve třídě se speciálním zaměřením na sociologii, psychologii a pedagogiku (bylo nás třicet). Oproti pražskému gymnáziu byl hlavní rozdíl ve výuce v tom, že žádné předměty nebyly děleny na poloviny jako u nás. Měla jsem předměty, které jsem znala již z GNP, ale i jiné jako ekonomii a etiku/náboženství.
Volný čas jsem trávila se svými spolužáky. Podnikali jsme výjezdy na kole i pěší výlety, navštívila jsem pár galerií i okolní města jako například Basilej na švýcarské straně Rýna.
Bydlela jsem v domě s dalšími pěti německými vysokoškolskými studenty. Jde o tzv. WG (Wohngemeinschaft, česky něco jako společné bydlení). Každý z nás měl svůj pokoj a jediné, co jsme sdíleli, byly koupelny a prostorná kuchyň.
Žít si takto samostatný život je pro šestnáctiletou holku něco neskutečného a doporučila bych to určitě všem. Erasmus+ mi dal hodně. Nejenom zlepšení německého jazyka, ale samostatnost, schopnost vnímat rozdíly v jednotlivých kulturách a učení se novým zvykům. Navázala jsem vztahy, které přetrvávají i přes dálku, a získala jsem zkušenost, která bude doufám hrát velkou roli v mém životě.