S mojí třídou kvartou D jsme byli na dvoutýdenním Erasmu v německém městečku Singen. Naše třída nebyla v primě ani v sekundě na výměnách, které nekonaly kvůli covidu a tento Erasmus byl tedy náhradou za to, co jsme nemohli zažít. 
A myslím si, že se to opravdu povedlo. Město Singen leží nedaleko hranic se Švýcarskem a také blízko Bodensee. Je to především průmyslové město, skýtá okolo 50 000 obyvatel, z čehož je padesát procent přistěhovalců. Cesta tam trvala okolo jedenácti hodin.
Byli jsme ubytovaní v moc hezkém hostelu na kraji Singenu. Byli jsme rozděleni do čtyř škol typu Gymnázia a Realschule, které jsme navštěvovali každý den. Pár dní před odjezdem do Německa jsme dostali dopisy od našich spolužáků z německých škol, kteří se stali našimi partnery. Partnery jsme dostali proto, abychom jsme se jednodušeji adaptovali v novém prostředí školy a mohli se spřátelit s našimi německými vrstevníky. V pondělí ráno jsme se s nimi v Singen setkali a prošli spolu všechny čtyři školy, kde nás přivítali ředitelé. Velmi nás také potěšilo to, že nás přivítal i starosta Singenu, čehož si velmi vážíme.
Bylo velmi zajímavé poznat a zapojit se do jiného způsobu výuky. Německé školy fungují na trochu odlišné bázi než ty české. Netroufám si tvrdit, zda je tento systém lepší než ten náš. Jelikož je Německo velkou zemí, domnívám se, že ne po celém Německu vypadají školy stejně jako v Singenu, ale některé prvky mají přeci jen stejně odlišné od těch našich. Na německých školách není mezi prvními dvěma hodinami přestávka, hodiny na sebe plynule navazují a až poté přichází dvacetiminutová přestávka. Další odlišností je také to, že na školách nejsou jídelny. Děti na obědové přestávky docházely domů nebo si jídlo kupovaly. V rámci našeho grantu byly i peníze na oběd a tak jsme si mohli koupit cokoliv, na co jsme ve městě narazili a bylo v našich finančních možnostech. Ve školách také nebyly žádné skříňky, žáci chodili po škole bez přezůvek a také zde byly zakázané mobilní telefony. Dle mého názoru to ale ve škole nekazilo náladu, spíše naopak, děti se více bavily mezi sebou. 
Školy se také velmi lišily typem výuky. V hodinách se řešila více praktická témata, která se probírala podrobněji. Větší část hodiny žáci pracovali na pracovních listech, které jim učitelé po krátkém osvětlení tématu rozdali. Úroveň na školách byla rozdílná. Já jsem navštěvovala Realschule Ekkehard a učivo zde bylo mnohem jednodušší než na našem gymnáziu. Nechci tvrdit, že by mi to vadilo, naopak. S mojí úrovní němčiny B1 jsem dokázala snadno porozumět většině toho, co se na hodinách učilo a mohla jsem se tak do hodin více zapojovat. Na ostatních školách byla situace podobná, i když úroveň na gymnáziích byla přeci jen o trochu vyšší, ale ani i tam se témata svou obtížností zdaleka neblížila tomu, co se učíme zde v česku.
Celý Erasmus byl organizačně velmi pěkně zorganizován. Odpoledne jsme mohli strávit sportovními aktivitami jako volejbal, atletika nebo hip hop, na které nás vzali naši partneři ze škol. Pokud jsme o to neměli zájem, mohli jsme odpočívat na pokoji, procházet se po městě nebo se sejít s našimi spolužáky ze škol. Ve čtvrtek pro nás a naše německé partnery přichystali menší párty, kde jsme dostali skvělou příležitost se mezi sebou lépe poznat. Avšak ne všichni naši partneři měli zájem o to se s námi bavit. Na párty se ale sešli lidé, kteří o nás zájem měli. Poznali jsme se tu se žáky z ostatních škol, se kterými si někteří z nás začali velmi rozumět..
O víkendech jsme byli na společných výletech. Navštívili jsme Rýnské vodopády ve švýcarském městečku Schaffhausen. Součástí výletu byla i plavba lodí k ostrůvku, ze kterého byl krásný výhled na vodopády a jeho okolí. Byli jsme také v Kostnici, kde byl upálen Jan Hus. Kostnicí nás provedl průvodce, který nás poté vzal i na věž kostnického kostela, ze kterého byl nádherný výhled na město, barevnou podzimní přírodu a Bodensee. Další víkend v sobotu jsme navštívili městečko Radolfzell, které leží stejně jako Kostnice na břehu Bodensee. Kdo chtěl, mohl z Radolfzellu popojet vlakem do ještě malebnějšího městečka Überlingen. Z celé třídy jsme tam nakonec zavítali pouze tři, a protože se nám do nám již známého Singenu nechtělo tak rychle zpátky, nasedli jsme na vlak a navštívili ještě jednou Kostnici. Města v okolí Bodensee jsou opravdu nádherná a velmi často oplývají bohatou historií. Není tajemstvím, že město Singen mezi ty nejhezčí nepatří. Je to především průmyslové město a nemá příliš dlouhou historii. Ale i v Singenu se nachází opravdu krásná místa, i když ne přímo v jádru města. Nad Singenem se tyčí hora Hohentwiel, na které je postaven krásný hrad. I tam jsme se třídou zavítali a místní průvodce nás obeznámil s jeho historií. Z hradu byl opravdu krásný výhled na okolí, na hoře byla také farma s ovcemi a kozami, které se pásly na okolních loukách. 
Bylo to čtrnáct opravdu skvělých, ale intenzivních dnů. Jsem nesmírně ráda, že jsme něco takového jako třída mohli zažít. Poslední den u spousty z nás převládal smutek z toho, že to celé končí. Vznikly zde nejen krásné zážitky a vzpomínky, ale i přátelství. Nesmírně si vážím toho, že něco jako Erasmus v Evropě funguje. Studentské pobyty a zájezdy do zahraničí nejsou ojedinělé, ale velká část z nás si je nemůže z finančních důvodů dovolit. Celou tuto cestu nám zařídila paní profesorka Tužová a uhradila nám ji EU a já jsem jim velmi vděčná za to, že jsme do Německa mohli jet všichni.