Ze studentských reportáží kvarty C
Zvonek svým typickým vysokým řinčením prorazil líně ospalou ranní atmosféru a usadil poslední opozdilce na svá místa. Studentstvo napjatě čekalo a očekávalo všemožné. Charismatický mladík nás počal obeznamovat s jistým druhem poezie – slam poetry.
Už během prvních minut celkem dvouhodinového programu si „slameři“ získali moji plnou pozornost.
Když se ve slam poetry soutěží, nejdříve se losuje, kdo půjde první. Ten to má nejtěžší.
Každý výstup boduje porota. Tou jsme se stali pro dnešní dopoledne i my. Byli jsme tak aktivní součástí programu a mohli vyjádřit svůj názor.
Měli jsme možnost poslechnout si Doktora Filipitche, Lef L’Leviatana a Sofii.
Filipitch začínal textem inspirovaný písní Toxic od Britney Spears o toxických vztazích. Text plný křiku, očního kontaktu. Naštěstí nás předem varoval, že text může být pro někoho nepříjemný.
Úderná slova a stálé zvyšování hlasu a otázky: „Miluješ mě? Co uděláš pro to, abys mě rozveselila?“... – hned první přednes nám ukázal, co všechno může být součástí slamu – a poezie. Ano, jde také o práci s hlasem, umění přednášet. Navíc rýmy nejsou povinné!
Odcházíme nabití inspirací, s úsměvem na tváři. Poezie není nuda. Doporučuji všem, kdo sbírají odvahu sami něco tvořit.