„Když jsem ráno vycházela z domu s kufrem v ruce, měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi. Měla jsem neuvěřitelný strach z nových lidí i z místa, kam jsem zanedlouho měla vyrazit autobusem a zůstat tam čtyři dny. Po dvou a půl hodině jsme dorazili do cíle, do Maxova u Sloupu v Čechách. Náš program začínal obědem. Jídlo jsme si sice museli ohřívat v mikrovlnce, ale na kouzlo místa a naše sbližování to nemělo žádný dopad. Při hrách, kdy jsme si měli zapamatovat jména svých budoucích spolužáků, jsme si užili spoustu srandy a stejně tak během her a aktivit, které následovaly – např. při „Člověče, nezlob se“ na družstva, během přehazované nebo při pádu důvěry a dalších. Celý pobyt jsme zakončili výletem do lesního divadla, kde jsme před publikem a dvěma zbylými třídami zahráli svou vlastní hru. Když jsme nasedali do autobusu, aby nás odvezl zpět do Prahy, uvědomila jsem si, že moje počáteční obavy byly zcela zbytečné a že na chvíle, co jsem v Maxově zažila, nikdy nezapomenu ...“
Sára P.
„... Adaptační kurz se mi líbil. Seznámil jsem se, což bylo účelem. Z her byl pád důvěry asi nejlepší, ale všechen program byl super. Dokonce jsem si zapamatoval i jména, což je na mě opravdu výkon... Při divadle ve Sloupu jsem trochu poznal i třídy A a C, což jsem nečekal ...“
Matyáš K. 
„... Hned ze začátku jsme byli všichni překvapeni našimi mladými instruktorkami, které zařizovaly, abychom se zábavnou formou seznámili. V programu bylo i lezení po skále a slaňování. Nejvíce nás ale zaujalo divadlo, které jsme museli se spolužáky bez pomoci dospělých připravit ...“
Karolína D. a Liliana R.