Toto jsou nové stránky Gymnázia Na Pražačce. Staré stránky jsou na adrese www.gym‑prazacka.cz.

Jak mi učarovalo Severní Porýní-Vestfálsko

30. 4. 2019

Už na podzim roku 2018 jsem dostala od paní profesorky na němčinu informaci o možnosti měsíčního studia v Německu. Neváhala jsem ani vteřinu a ihned jsem věděla, že tuto možnost chci využít. Čím více se můj studijní pobyt blížil, tím stoupala i moje nervozita. Po krátké korespondenci s mojí budoucí paní hostitelkou, po směnění peněz a po dlouhých hodinách balení a jiných příprav jsem 9. 4. 2019 skutečně odcestovala do Německého města Bielefeld v Severním Vestfálsku. Město s téměř 330 tisíci obyvatel mě kladně oslovilo, přestože po celý měsíc svítilo sluníčko jen dvakrát. Na vstřícnosti místních se toto nepříznivé počasí vůbec neprojevilo.
Původně jsme na tento studijní pobyt měly jet z Pražačky ve dvou, ale nakonec jsem vyrazila jen já. Je pochopitelné, že nejvíce jsem se obávala jazyka. V hlavě mi znělo: „Budu tam jediná Češka, co když se nedomluvím?“ Přece jen s němčinou jsem měla zkušenost jen ze školy a také jsem nikdy neabsolvovala žádný jiný studijní pobyt v zahraničí, a tak jsem nevěděla, co čekat. Všechny obavy ze mě ale během prvního dne spadly. Paní hostitelka byla moc sympatická a všechno mi vysvětlila, takže už z toho jsem získala pocit, že všechno bude tak, jak má být. První den ve škole byl úplně super.

Náš projekt se jmenoval Europaklasse a byl založený na seznamování mladých studentů z různých koutů Evropy. V naší třídě nás bylo devatenáct. Studentů z Itálie bylo 5, z Polska 4, 3 z Anglie, 2 z Francie, 2 z Maďarska, 2 z Ruska a já. Všichni jsme měli společnou jednu věc, kterou byl zájem o studium němčiny. Musím upřímně přiznat, že jsem to na začátku neměla jednoduché. Většina spolužáků totiž již nějakou výměnu v zahraničí absolvovala, nebo měla větší zkušenosti s němčinou. To se projevilo na seznamovacích aktivitách, kdy jsem byla šťastná, když jsem vyplodila alespoň jednu gramaticky správnou větu a ostatní mi rozuměli. Ale jelikož jsem byla jediná Češka a skutečně by mi nikdo nerozuměl, byla jsem odkázána mluvit opravdu jen německy. Za celý měsíc jsem se docela pěkně rozmluvila a určitě se v němčině zlepšila. Důležitější pro mě však je, že jsem získala spoustu kamarádů z ostatních evropských zemí, se kterými už máme naplánované další společné aktivity a setkání. Naučila jsem se žít samostatně, všechno s relativní sebedůvěrou vyřizovat a nebát se na cokoliv zeptat. Tento měsíc mi dal opravdu hodně a vždycky zůstanu vděčná za tuto skvělou příležitost.

Barbora Kudláčková, kvinta C