Už v osm hodin byl sraz na Hlavním nádraží v Praze, později než začíná škola ale i tak kdekdo zíval. Během sedmi hodin jsme měli dojet vlakem do Schwäbisch Gmündu, na který jsme se už všichni těšili. Přesně podle plánu jsme do bohužel nedojeli, s drobnými problémy a pár přestupy navíc jsme nakonec v podvečer přijeli do nádherného malého městečka v jižním Německu. Po půl roce jsme se konečně sešli se svými přáteli a nyní i s jejich rodiči. Přivítali nás na nádraží a pak si nás každý odvezl k sobě domů. O víkendu jsme měli i poměrně volný program, abychom jsme si zvykli na rodiny a město. Po krátké prohlídce města, které na nás zapůsobilo velmi pozitivně, a zmrzlině, kterou jsme si při tropických teplotách panujících ve městě rozhodně zasloužili, jsme se zase rozloučili a strávili neděli ve společnosti rodin. Šlo se na minigolf, horolezeckou stěnu, bowling a různé výlety po okolí. Asi nikdo nemůže říct, že si volný čas ve společnosti přátelů neužil. V pondělí jsme se sešli ve škole, Hans Baldung Gymnasium. Po krátké prohlídce prostor jsme se sešli s ředitelem Veitem Botschem který nás jménem školy přivítal. Pak následovalo setkání s panem starostou obce Richardem Arnoldem v nádherných místnostech místní radnice. Po krátkém občerstvení s buchtou a limonádou, se všichni šli šli naobědvat, mnoho z nás ochutnalo nějaké typické jídlo ze zdejšího regionu. Tradici německého jídla jsme trochu porušili návštěvou kina a filmu “22 Bahnen,” kde si většina lidí dovolila nějaký ten popcorn či nachos.
K dlouze očekávané návštěvě Stuttgartu jsme se nakonec dostali v úterý. Stuttgart jako město bylo bohužel po druhé světové válce zničené, takže se ve městě nedá najít tolik starobylých památek jako u nás v Praze. Ale i nová část města nás dokázala uchvátit. Pro mnoho lidí bylo určitě zajímé Mercedes Benz Museum, které nás provedlo historii světové značky auta, které má svůj původ právě ve Stuttgartu. Ale aby toho nebylo málo, udělali jsme si i čas na návštěvu městské knihovny, která je zajímavá nejen po architektonické části, a pro knihomoly určitě místo hodné návštěvy. Každý taky dostal čas si město projít svými Austauschpartnery.
Ve středu jsme hned zrána vyrazili každý se svým německým kamarádem na dvě vyučovací hodiny v jejich jazyce učit se například latinu, chemii, francouzštinu, atp. Na to navazovalo povídání od pana Seidla, který jako dítě zažil odsun Němců z pohraničí, a ochotně odpovídal i na naše otázky. Poté jsme celí vyhladovělí zavítali do školní jídelny a měli rozchod až do dvou hodin. Ve dvě hodiny jsme měli naplánovanou prohlídku Queer výstavy. Paní profesorky a páni profesoři nás pak pozvali na zákusek a nápoj podle našeho výběru do knihovní kavárny. Do večera jsme pak už mohli trávit čas podle našeho gusta.
Ve čtvrtek jsme měli naplánovaný program v lanovém parku nad Schwäbisch Gmündem. Po srazu na nádraží jsme tedy vyťapkali táhlý kopec, na jehož vrcholu ve stromech byl ukrytý náš cíl. Celou dobu cesty nahoru i celé dopoledne, ano, dokonce i odpoledne pršelo. To nás ale nezastavilo od toho vyzkoušet všechny lanové dráhy. Celí promoklí jsme se pak vydali asi ve 3 hodiny odpoledne do školy. Tam následovalo shrnutí a zhodnocení celého týdne v Německu. Dali jsme si pizzu, pití, a navečer jsme už každý dělali to, co jsme chtěli.
V pátek byl odjezd domů. Sraz na nádraží byl v 6:40, bylo dlouhé (slzavé) loučení se všemi. V 7:15 přijel vlak a my vyrazili na předlouhou cestu do Prahy.
Se všemi jsme se shodli, že výměnu jsme si opravdu užili, poznali nové, zajímavé lidi, a že nám budou všichni chybět.