Sjeli jsme Vltavu (vodácký kurz kvarty C)

14. 6. 2019

Ve dnech 29. 6. až 2. 6. jsme absolvovali vodácký kurz pod vedením pana profesora Imramovského, Klímy, paní profesorky Tužové a Dvořákové.
Po dlouhé cestě vlakem jsme dorazili do Vyššího Brodu. V tábořišti jsme byli (až na jeden stan) sami. Bylo docela chladno a lehce mžilo. Přesto jsme se vydali na krátký průzkum okolí.
Druhý den ráno nám bylo přiděleno vybavení na vodu – loď, vesta, barel a pádla. Přednášku o základech sjíždění řeky a poučení o tom, co znamená zalomit pádlo, přitáhnout, jakou úlohu má háček a jak kormidlovat loď tak, aby jela, kam chceme my, jsme vyslechli „na suchu“. Celí natěšení jsme si pak teorii šli „osahat“ na vodu. Chvíli trvalo, než se nám všem podařilo vykroužit na vodě osmičku a dokázat tak, že základy máme v malíčku.
Nakonec jsme vypluli vstříc prvnímu jezu. Zvládli ho téměř všichni. K večeru nás čekal kemp Branná, kde jsme se za hluku místních hudebníků v hospodě snažili usnout.
Třetí den jsme vyjeli směrem k Českému Krumlovu. Po cestě nás čekalo pět jezů – příjemné zpestření plavby. Jen jeden z nich byl zrádný – polovina lodí se „cvakla“. Odměnou za zdolání náročného úseku nám byla večerní výprava do Krumlova, který je svou architekturou opravdu krásný.
Ráno jsme si losovali nové posádky a spustili lodě na poslední dlouhou cestu směrem k Dívčímu Kameni. Cestou jsme nasbírali dřevo na poslední táborák. Sluníčko hřálo, ba pálilo a my se těšili se na koupání v tábořišti.
Osvěženi Vltavou jsme šli prozkoumat zříceninu hradu Dívčí Kámen. A nejen ji. Vyšplhali jsme na skalní masiv a pozorovali krajinu.
Večer jsme rozdělali oheň, opékali buřty a zazpívali si i nějakou tu písničku.
Poslední část cesty po řece byla krátká, cesta vlakem domů dlouhá.
Co všechno jsme zažili, se ani nedá vypsat, ale kurz byl vydařený. Jak by řekl pan profesor Imramovský: „Čím jsme si to zasloužili?“

Richard Osond a Zuzana Dvořáková