Desátého března se naše třída vypravila na lyžařský kurz. Naše očekávání nebyla vysoká, přeci jen už začínalo jaro a v Praze rozkvétala první poupata. Jak se ukázalo, naše obavy byly zcela zbytečné, sněhu málo rozhodně nebylo. Nahoře u Lyžařské boudy bylo bílo, až z toho měl člověk pocit, že je jen kresbou na čistém papíře.
Chata předčila svou pověst, pokoje poskytly příjemné útočiště po vyčerpávajícím dni (vyčerpávajícím zejména po našich prvních pokusech o jízdu na běžkách). Jídlo bylo povětšinou dobré, nemůžu říct, že jsme se na oběd netěšili. Dokonce ani škola, se kterou jsme ubytování sdíleli nám pobyt nekazila.
Pravda, zničili jsme několik kousků běžkařského vybavení (odpočívejte v pokoji, Petrova hůlko a Honzovo vázání), ale všichni jsme lyžák přežili v relativním zdraví a veselé náladě.
Byl to zkrátka lyžák jak má být. Doopravdy. Říkal to i učitelský doprovod a to už něco znamená.
Tímto bych také chtěla poděkovat Klubu Rodičů, bez jejich obětavého příspěvku bychom tam museli pěšky.