Adaptační pobyt – Prima C

13. 10. 2020

Byl první den školy a my se vydali místo do třídy k autobusu, kde jsme po chvilce všechny tři třídy nasedly a vyjely vstříc tomu dlouho očekávanému týdnu. Zatím jsme nikdo netušil, kdo přesně je s námi ve třídě a co se bude odehrávat. Působilo to neznámým dojmem vystrašenosti a nadšenosti. Cesta byla rychlá a jen co jsme nasedli, už jsme zase tahali tašky z autobusu do ubytovny. Pokojíčky byly malebně útulné. Trochu jsme se začali seznamovat po pokojích, všichni byli vstřícní a laskaví a především jsme si byli tolik podobní. Každý si musel najít někoho, s kým si rozuměl.
Začaly aktivity. Hry, které jsme po celý čas hráli, byly prostě skvělé a zábavné. Postavili jsme se do řady podle velikosti, a každý dostal svoje číslo, abychom se rychle uměli spočítat. První věc, kterou jsme podnikli, bylo putování po okolí. Samé skály a stromy, byla to nádhera. Cestou jsme si povídali a dozvídali se čím dál více informací. Mohli bychom si povídat klidně několik dalších hodin, tak dobře jsme se bavili. Proto byli všichni (kromě instruktorů, kteří nás provázeli celý týden) překvapeni, když jsme vyšli ven z lesa a viděli povědomý areál a ubytovnu, kde jsme bydleli. Stále jsme něco dělali, nebylo moc času na odpočinek a to všem vyhovovalo, alespoň se nikdo nenudil. Jednotlivé skupinky se začaly rozrůstat, lidé si začali všímat ostatních a to bylo dobré, poznali jsme se hned první den.
Další den ráno na nás čekal nabitý program. Jelikož nás je ve třídě 31, rozdělili jsme se na poloviny a každý instruktor si vzal danou skupinku do parády. Chodili jsme, běhali, lezli jsme po skalách a padali jsme svým spolužákům do rukou. To se jmenovalo pád a šlo o důvěru mezi námi a o překonání strachu. Byla to zábava a všichni to zvládli. Hurá!
Po celý čas pobytu jsme měli ještě jeden úkol: napsat, nacvičit a poslední den zahrát námi vymyšlené divadlo. Měli jsme určené téma, ale jinak to bylo celé na nás. Úkol to byl těžký a náročný, ale po dlouhém dohadování jsme se shodli na určitém příběhu, kterého jsme se rozhodli držet. Bylo těžké domluvit se, důvěřovat si a poslouchat ostatní, ale i když to s námi na začátku vypadalo bledě, zvládli jsme to. V pátek, poslední den, jsme měli naši práci předvést, zahrát naši divadelní hru před primou A a primou D. Oni nám také zahráli, co vymysleli, byla to podívaná jak se patří. Celé to vypadalo ještě lépe, když jsme to hráli v lesním divadle, které bylo nedaleko ubytovny. Skvělý týden byl zakončen ještě lepším představením!
Po týdnu stráveném s novými lidmi jsme byli nadšení. Ti lidé byli už naši kamarádi a my jsme jim věřili a v Praze u autobusu jsme se dlouho loučili. Musím říci, že bychom tam byli klidně ještě celý týden. Snad nikdy nezapomeneme na tento úžasný zážitek a budeme si nadále vychutnávat chvilky strávené po boku našich přátel. Kéž nám toto nadšení ještě dlouho zůstane!

Alžběta Šejnostová