Ve dnech 10. až 17. března k nám přijela delegace německých studentů, se kterými jsme měli výměnu. Německo jsme navštívili již v prosinci, a tak v březnu byla řada na nás, abychom německou pohostinnost oplatili pozvánkou do Prahy.
Abych byla upřímná, měla jsem z výměny v Praze o trochu větší strach, než když jsem odjížděla do Německa. Co když se mé Austauschpartnerin nebude v Praze líbit? Možná do Prahy vůbec nepřijede. Poté, co jsem se s ní ale potkala na nádraží, většina stresu ze mě spadla. Možná že ten týden nebude tak špatný, řekla jsem si.
V úterý ráno jsme se sešli na Újezdě s jasným cílem - zdolat Petřín. Lanovka už nějakou tu dobu nefunguje, a tak nám nezbývalo nic jiného než jít pěšky. Nahoře jsme nahlédli do zrcadlového bludiště a kdo měl ještě dostatek sil, vystoupal na rozhlednu. Z Petřína jsme pak sešli dolů na Malou stranu, kde na nás čekal pan průvodce, který s námi prošel pamětihodnosti spojené s životem Franze Kafky. Právě Kafka nás totiž provázel celou výměnou. když se stal jejím hlavním tématem. Viděli jsme, kde celosvětově nejznámější pražský spisovatel žil či pracoval a podívali jsme se i na místo, kde dříve stálo židovské město. Cestou jsme zastavili také na Staroměstském náměstí. Ze všech pražských náměstí by si totiž právě ono zasloužilo nosit Kafkovo jméno. Byl s nám totiž protnutý celý jeho život. Jeho otec zde provozoval obchod, Kafka sám v jedné z ulic vedoucích k náměstí bydlel a na nedalekou Karlovu univerzitu, kde studoval, to měl jen co by kamenem dohodil.
Znaveni náročným programem, jsme se těšili na odpočinek. Druhý den nás ale ve škole čekalo nacvičování našeho scénického čtení z Kafkovy Proměny. Energický pan Schmitz, který nám s ním pomáhal, pro nás připravil dopoledne plné aktivit. Odpoledne a ve čtvrtek jsme pak měli dostatek času na dopilování našich scénářů a jejich proměnu v divadlo.
Byli jsme rozděleni do tří skupin, z nichž každá do příběhu Proměny vložila vlastní pohled a emoce, které jí byly jejím členům blízké. Kafkově odkazu jsme tak vdechli nový život. Propojit Kafkovo dílo s naší současností, bylo opravdu zajímavé. Odpoledne jsme ještě stihli navštívit Národní muzeum.
Pátek byl plný očekávání. Ráno jsme se sešli u Pražského hradu, prošli jsme Chrám svatého Víta, Vladislavský sál, Baziliku svatého Jiří a nakonec i Zlatou uličku. I přesto, že se počasí velmi ochladilo, moc jsme si to užili. Odpoledne nás čekalo společné jídlo v italské restauraci na Staroměstském náměstí a večer pak ve Skautském institutu představení našeho scénického čtení. Večer se nenávratně blížil a společně s ním narůstala i naše tréma. Když jsme však viděli velmi dobře naladěného pana Schmitze, stres nás poměrně rychle opustil. Večer rychle ubíhal a všechna představení se velmi povedla. Ve škole při nacvičování tomu ještě leccos chybělo, jakmile ale paní profesorka Schmitz scénu nasvítila, dostal večer tu správnou atmosféru. Poslední pochyby, že projekt nezvládneme, byly rázem pryč. Vlastně jsme si to s Kafkou docela hezky užili.
Program pro sobotu a neděli jsme pro naše hosty měli naplánovat sami. Většina z nás se rozhodla podle toho, jaké měl jejich německý partner záliby nebo co chtěl v Praze vidět. Někteří zavítali do Kunsthalle či do ZOO, jiní vyrazili za nákupy.
Jak se týden blížil ke konci, docházely i zbývající síly. Centrum Prahy jsme prošli tak důkladně, že jsme odhalili i místa, na která bychom se bez výměny nikdy nedostali. A tak jsme si v neděli řekli, že by nebylo od věci, vyrazit i za hranice hlavního města. Výlet do Kutné Hory se velmi povedl. Prošli jsme si během něj historické centrum města, viděli chrám svaté Barbory. Největší ohlas u německých studentů ale měla měla Kostnice.
V pondělí ráno jsme se s našimi partnery loučili na nádraží. Nebylo to lehké, protože byli skvělí a navázali jsme s nimi hezké vztahy.
Když vlak zmizel za obzorem, zamyslela jsem se nad celým uplynulým týdnem. Myslím, že se pražská část naší výměny velmi povedla. Dala mi hodně, i když jsem ji prožila ve městě, ve kterém celý život bydlím. Objevování dosud neznámých míst mi otevřelo nové obzory, stejně jako scénické čtení Kafkovy Proměny.
Kafka byl během naší výměny snad nejskloňovanějším tématem. Možná, že by z toho sám literát úplně nadšený nebyl. My mu ale musíme poděkovat za to, jak skvěle nás, studenty a kantory ze dvou různých koutů světa, dokázal propojit. Až s odstupem mi dochází, kolik jsme toho díky němu vlastně zažili. Škoda jen, že to tak rychle uteklo.
