Publikum utichá a všichni upírají své zraky jen na nás. Ve velkém sálu Goethe Institutu je slyšet jen slabé zacinkání zvonečku. Znamení, že debata začala. Teď je jenom na mě, abych jako první debatující seznámila přihlížející s otázkou a předmětem naší dnešní debaty a tím, proč je toto téma tak důležité: „Soll in Tschechien, wie in Schweden, Werbung verboten werden, die sich an Kinder unter zwölf Jahren richtet?“ Zároveň musím co nejpřesněji vymezit a definovat všechny pojmy, ze kterých budeme následně vycházet. Na to vše mám jen dvě minuty. Po mně přichází na řadu jeden po druhém i zbylí tři debatující a poté, co se také stručně vyjádří k problematice, můžeme konečně začít debatovat. Společně s mým poludebatujícím se snažíme uvést co nejvíce pádných argumentů a opatření tak podpořit, naopak protistrana se snaží poukázat na zápory a stinné stránky, my však velkou většinu našich argumentů obhajujeme. Obě strany mají ale společný cíl a ne, není to vyhrát či přesvědčit druhou stranu o vlastní pravdě. Důvod, proč zde dnes tento rozhovor vedeme, je posunout se k řešení problému. Po dvanácti minutách debatování, na samý závěr, každý z nás shrne, co bylo v debatě podle něj důležité, vysloví své stanovisko a může si oddychnout. Stejné schéma má i druhá debata s otázkou: „Soll die Benutzung von Handys an tschechischen Schulen gezielt in den Unterricht eingebunden werden?“, ve které debatujeme po krátké obědové pauze.
