Gymnázium Na Pražačce
   
Velikost písma

Straubing a Bremerhaven

Tisk

Vyzbrojena německými slovíčky a nabaleným jídlem se třída kvinta D spolu s profesorským doprovodem vypravila na Hlavní nádraží v Praze, odkud se měla 15.9. vydat do pro ně neznámých končin města Straubing v Bavorsku.
Už při příchodu byla vidět na mnoha tvářích nervozita, ba dokonce se i někde objevil náznak strachu z očekávaného výměnného pobytu. Po dlouhých hodinách a asi dvaceti přestupech se ozvalo z reproduktorů ve vlaku něco tím divným německým jazykem. Nikdo tomu nerozuměl, ale všichni zaznamenali jedno slovo: Straubing. Spící, znudění studenti najednou začali plakat anebo přemýšlet, jestli by skočit z vlaku nebylo méně bolestivé. Šnečí rychlostí vyšli směrem ke svým německým partnerům. Do té chvíle se 7dní, které je mělo čekat, všem zdálo jako týdny, avšak po prvních pár slovech s německými kolegy všichni zjistili, že je v té škole opravdu něco naučili. Nádražím se začal ozývat smích a němčina s českým přízvukem. Ten týden utekl jako sekundy. Sedm dní nabitých zábavou v podobě společných večerů u deskových her, seznamování s bavorskou kulturou, procházením krásných německých měst a ochutnáváním všeho, co Bavorsko má a dá. Týden plný nových zážitků, poznávání nových lidí a nových zkušeností. Pro každého z nich byl ten týden k nezaplacení, avšak jak říká staré české rčení: Vše krásné musí jednou skončit. Cesta zpět byla ještě horší než cesta tam, ne však z nudy, nebo strachu, ale pro srdcervoucí stesk po našich kamarádech z Německa.
Vojtěch Kosina, 5.D
Pátek 15. září - do cíle nám zbývá už jen pár minut cesty, autobusem vládne radostná a pohodová atmosféra. Naše veselí pomalu střídá nervozita. "Už vidím, jak ke mně přijde můj Němec a já ani neřeknu, jak se jmenuju..." takové a podobné obavy občas zazní autobusem. Krátce potom, co dorazíme na bremerhavenské nádraží, se začnou objevovat první výměnní partneři. Trochu nejistě přistupujeme k našim Němcům a ubezpečujeme se, že jsou to vážně oni. Zjišťujeme, že se doopravdy nemáme čeho bát, všechna úzkost opadá a my se s našimi novými kamarády pomalu vydáváme na cestu do rodin, které s námi budou příštích sedm dní sdílet střechu nad hlavou.
Znovu se se svými spolužáky vidíme až další den, plní dojmů vypráví všichni o svých hostitelských rodinách. To ale nebyl důvod setkání, namířeno jsme měli do Historisches Museum an der Geeste a pak jsme zavítali na vysílací věž, ze které byl krásný výhled na město i na pár set metrů vzdálené moře. Tím ale náš společný program zdaleka neskončil, navštívili jsme třeba i Klimahaus, ve kterém jsme v několika sálech doslova na vlastní kůži pocítili teploty od polární zimy po tropická vedra. Projeli se po moři podél Bremerhavenu. V Auswandererhausu jsme se toho spoustu dozvěděli o emigrantech (nejen) z Německa do Ameriky. Skoro celý úterek jsme strávili v Bremách, kde jsme v Geschichtenhausu díky hercům poznali historii Brém nebo jsme chodili po více či méně známých památkách jako třeba socha Brémských muzikantů. Náš poslední večer jsme zakončili bowlingem a společnou večeří.
V Bremerhavenu jsme se věnovali i trochu víc tvůrčí činnosti než jen focení památek a přidávání fotek na my story, v česko-německy smíšených skupinkách jsme se totiž zabývali tématem "Klima in der Stadt", každá skupinka pojala téma z jiného úhlu a z našeho snažení vzešly vcelku povedené prezentace a plakáty. Mimo jiné jsme se zúčastnili výuky v němčině, což pro nás také byla obohacující zkušenost.
Vybaveni taškami plných jídla na cestu jsme se v pátek 22. září museli rozloučit. Smutní jsme ale nebyli, během bezvadně stráveného týdne jsme si udělali spoustu nových kamarádů a věděli jsme, že se v březnu při druhé části výměny se v Praze znovu uvidíme. Na návštěvu našich Němců se už teď těšíme!
Oliver Losmann, kvinta D