Gymnázium Na Pražačce
   
Velikost písma

Adaptační kurs Primy C - 4.- 7. 9. 2017, Želiv.

Tisk

Pondělí: První setkání třídního kolektivu proběhlo tradičně první týden, netradičně v Želivě u Humpolce. Doprava autobusem společně s primou A proběhla bez problémů a ještě před polednem jsme se všichni ubytovali v hotelu, ve kterém byla restaurace, jídelna a hlavně ke kterému přiléhaly pozemky s bungalovy (tam spali hlavně áčka) a sportovními hřišti.
Již odpoledne jsme posedávali v kruhu a hlavně se seznamovali. Naše seznamování měly na starost Tereza se Šárkou.
Úterý: Asi 3 kilometry od hotelu byly v údolí Želivky příhodné skály, kde jsme si dopoledne zkusili slaňování a lození a pár her. Odpoledne jsme už zůstali v objektu a hráli různé "stmelovací" hry. Většinou rozděleni na dvě poloviny, každá pod vedením Terezy nebo Šárky. Poloviny tříd vznikaly pořád znovu a nově podle různých kritérií, abychom se mohli poznávat v nových kontextech a  hlavně se všemi skrz naskrz. Což se v průběhu nakonec podařilo a odjížděli jsme krásně seznámeni. Jediný problém byly Tereza a Šárka, ty se rozeznávaly dost těžko - byla to dvojčata. Odpoledne jsme si například zalyžovali nebo zkusili pohyb po trase v lese, což nevypadalo složitě, dokud nám děvčata nezavázala oči. Během večera se už začalo pracovat na zadaném úkolu: závěrečné divadelní hře. Měla by to být pohádka a měla obsahovat několik předem daných slov.
Středa: Želiv se v tyto dny připravoval na víkendovou pouť, prostranství naproti na louce i na náměstí před klášterem se pomalu plnila pouťouvými atrakcemi, ale my dopoledne vyrazili na místní fotbalové hřiště. Tam atrakce nebyly a my mohli vyzkoušet vlastní atrakci - komunikaci na dálku. Každá půlka třídy se také zkusila prostrkat oky "sítě". Vyzkoušeli jsme si i známý "Pád důvěry". A těžko si představit hezčí závěr dne než táborák s buřty. My si je nemuseli představovat, my ty buřty snědli.
Čtvrtek: Dopoledne se odehrály poslední hry a vše směřovalo k fenomenálnímu závěru. Po obědě přišel čas na kulturu. První se na jevišti objevilo áčko. Céčko mezitím hrálo diváky. Pak se situace obrátila a svou verzi předvedli céčkovci. Oba divadelní kusy se zájmem pozorovala odborná porota, která posléze porovnala obě zpracování a určila to lepší. Byla to prima C. Na závěr už stačí jen vysvětlit malé zpoždění, které jsme získali hned při výjezdu z parkoviště, kdy jsme o hrbol na silnici utrhli víko úložného prostoru a museli jsme ho tam provizorně přidělat. Splnil tento pobyt svůj účel? Ano, přijeli jsme seznámeni až do alelůja. Snad nám naše započaté přátelství vydrží alespoň následujících šest let.
Ondřej Poláček