Gymnázium Na Pražačce
   
Velikost písma

Zájezd do Berlína 3. - 4. 5. 2017

Tisk

Naše dvoudenní výprava do hlavního města našeho velkého západního souseda nezačala zrovna moc zábavně. Ono ostatně není nic humorného na tom vstávat ve středu o půl čtvrté ráno a dobíhat se smrtí v očích noční tramvaj s dvěma různými batůžky na zádech.
A nebo s omluvným výrazem ve tváři budit v takovouto nekřesťanskou hodinu jednoho z rodičů, aby vás na sraz dopravil autem, protože v takto brzký čas od vás prostě nic nejede.
Ale teprve až když člověk překonal všechny nástrahy noční Prahy a dorazil na sraz v 5:15 u školy, mohla začít skutečná zábava. Pro začátek tak, že jsme se všichni poslušně pod vedením našich dvou čilých profesorek,  pí. Floriánové a pí. Janáčové, nasáčkovali do pěkného moderního autobusu německé výroby určeného primárně pro německé důchodce, užívajících si naplno svou penzi. Mnozí z nás se chopili příležitosti a ihned usnuli, čímž prošvihli  nádherný východ slunce.
Pan průvodce nás však bohužel nenechal spát dlouho. Až příliš brzy si převzal od pana řidiče mikrofon a začal nás zasvěcovat do stručných dějin národa německého, počínaje pravěkým osídlením oblasti u řeky Sprévy až po pád Berlínské zdi. Mluvil dlouho a neúnavně,  dokud nám nesdělil všechno, co nám sdělit chtěl. No a pak ještě půl hodiny povídání navíc, to jen tak pro jistotu, kdyby náhodou něco zapomněl.
Do Berlína jsme dorazili někdy kolem 10. hodiny ráno. Naší první zastávkou byl kus Berlínské zdi lemující břeh Sprévy nedaleko Mercedes-Benz arény. Tam jsme se zdrželi asi půl hodiny a pak jsme opět všichni naskákali do autobusu, abychom navštívili slavný Checkpoint Charlie a výstavu o nacistických zločinech u bývalého sídla Gestapa. Cestou jsme samozřejmě nemohli minout 368 metrů vysokou televizní věž, chloubu bývalé DDR, zvanou Papežova pomsta. Blyštivý kříž na kupoli, vytvořený za hezkého počasí slunečními paprsky, musel komunistům určitě ležet v žaludku.
Velmi nás zaujal i památník obětem holocaustu. Nejedná se totiž, jak bývá zvykem, o sochu či  sousoší, ale o rozsáhlé pole jednoduchých kamenných kvádrů různé výšky, a to na ploše více než 13 tisíc m²!!! Na okrajích vám bloky sahají sotva po kolena,  ale když se vydáte do středu památníku, brzy zjistíte, že ty sloupy jsou najednou dvakrát tak vyšší než vy. Vaši kamarádi, kteří byli ještě před chvilkou jen o uličku vedle, jsou najednou pryč! Rozhlížíte se, hledáte je a najednou na vás vybafnou z úplně jiného směru. Zabralo nám alespoň 15 minut, než jsme se všichni sešli na nepsaném místě srazu. Zlaté pravidlo, že nemáte jen tak chodit hledat zatoulané členy vaší skupiny, nikoho nenapadlo. Jakmile vyrazíte, tak oni dorazí a samozřejmě hned půjdou zase hledat vás. Všichni se pak hledají navzájem.
Dále jsme navštívili Sony centrum,  komplex moderních budov, postavených na původní zemi nikoho mezi DDR a BRD. Byli jsme fascinováni hypermoderním skleněným „slunečníkem“, kterým bylo prostranství mezi nimi zastřešeno.
Celkově je Berlín město s velice moderními stavbami. Je to pochopitelné, protože jak praví oblíbený vtip naší paní profesorky Floriánové, když se takový Berlíňan postavil po válce  na cihlu, měl dokonalý rozhled přes celé město. Jestli se vám to líbí, nebo ne, nechám na vás, ale s holkama jsme se shodly, že sklo, železo a beton mají své osobité kouzlo.
Kolem šesté jsme vyrazili směrem k naší ubytovně na kraji Berlína. Byli jsme hrozně unavení, ale přesto jsme se ještě  na skok zastavili u jedné nejmenované pevnosti, kde byl dlouhé roky vězněn jeden nejmenovaný nacistický vůdce. Nejmenovaný, protože i když mi všichni později tvrdili, že nám pan průvodce vykládal o tomto pánovi a této budově mnoho dlouhých minut, já si z toho vůbec nic nepamatuji. Usnula jsem pravděpodobně ve stejném okamžiku, kdy jsem dosedla na své sedadlo.
Do ubytovny jsme dorazili, když už se pomalu smrákalo. Pokoje byly po šesti a navzdory únavě většina z nás ožila a začal klasický společný večer středoškoláků. Do popisu nemá cenu zabíhat, protože tohle jste buď zažili, nebo ne.
Ráno jsme se ne zrovna ideálně odpočinutí odvalili na snídani, která byla překvapivě dobrá. Bohužel,  s nedostatkem spánku přichází obvykle i nechuť k jídlu, takže jsme si ji povětšinou neužili tak, jak bychom mohli. Ani počasí se nevydařilo. První den výletu bylo polojasno, druhý den už jsme takové štěstí neměli. Bylo zataženo a brzy začalo pršet.
Druhý den jsme zahájili návštěvou kopule Reichstagu. Kombinace železa a skla nás všechny minimálně zaujala. Sice jsme museli projít kontrolou jako na letišti, ale  výhled určitě stál za to. Pak jsme se přesunuli na muzejní ostrov. Podrobný výklad pana průvodce sice kvůli lijáku skoro nikdo neslyšel, nicméně pak následoval rozchod, při kterém většina z nás zamířila do nedalekého Primarku nebo jinam pod střechu. Lilo jako z konve.
Posledním bodem programu byla návštěva expozice s památkami starověkého Egypta. Kolem 18. hodiny jsme konečně zamířili ku Praze. Dorazili jsme cca ve 23.00 a za neutuchajícího deště jsme se rozjeli ke svým domovům.  Abychom mohli jít v pátek zase vesele do školy.
Zážitek to byl určitě nezapomenutelný. Já, která jsem byla v Berlíně poprvé v životě, jsem byla příjemně překvapená, jak krásné může být tak moderní město.
Text - Kristýna Fidlerová, foto -  Dominika Petrlíková