Gymnázium Na Pražačce
   
Velikost písma

Výměnný pobyt Praha – Straubing

Tisk

Dne 18. 9. 2015 jsme se s polovinou naší třídy vydali poznávat krásy Bavorska. Šestihodinová cesta vlakem z Hlavního nádraží až do Straubingu nikomu nevadila. Všichni měli dostatek času se řádně připravit na první setkání s německými partnery. Zpočátku vyzařovala z tváří všech účastníků jistá nervozita, která ale naštěstí během několika prvních okamžiků zmizela. I já jsem se obávala, zdali moje jazykové schopnosti budou stačit na to, abych se v mojí (na týden nové) rodině domluvila. Strach byl ale zbytečný. Po pár vyslovených větách jsem si byla jistější a dále už mi němčina připadala skoro jako můj rodný jazyk.

S mým německým „bratrem“ jsem si velice rozuměla. Ačkoli jsem před samotnou výměnou byla trochu zklamaná ze zjištění, že nemám dívku jako mé ostatní spolužačky, mohu teď říci, že jsem těchto sedm dní byla neskutečně spokojená. Oba dva máme společné koníčky, a tak bylo neustále o čem se bavit. Oblíbila jsem si celou jeho rodinu, která se ke mně chovala velmi pohostinně a zároveň mi pomohla získat jakousi jistotu při samotném mluvení. Zprvu bylo totiž opravdu obtížné všemu porozumět, jelikož mluvili s poměrně silným dialektem. Díky jejich trpělivosti jsem se ale postupem času zlepšovala a ke konci týdne mi už nářečí nevadilo.

Samotný Straubing, jehož prohlídka nás čekala hned v sobotu jako první, mě velice okouzlil. Překvapil mě nejen svojí historií, kterou nám vyložil historik a bývalý ředitel místního gymnázia, ale také přírodou, jež byla téměř všude. Na každém kroku stály budovy, z nichž na nás dějiny přímo sálaly. Kromě našeho hostitelského města jsme také navštívili Mnichov, třetí největší město Německa, kde se v tuto dobu každoročně koná světově proslulý Oktoberfest. Přestože jsme největší pivní festival nenavštívili, zdejší tradice nám neunikly. Na ulicích jsme potkali řadu dívek oblečených v dirndlech a mužů v kožených kalhotách, které jsou pro tyto německé slavnosti typické. Samotné dirndly bylo možno vidět na každém rohu a v každé výloze takových obchodů, které se normálně vyskytují i u nás. Rovněž jsme jeli do Regensburgu, jehož historické centrum patří do seznamu světového dědictví UNESCO.

Po celou dobu výměny se o nás naši němečtí přátelé hezky starali. Volný čas jsme trávili společně a právě díky tomu se z nás stala velmi dobrá parta. Byli jsme na bowlingu, v kině, na minigolfu a na dalších místech, jež nás dohromady jako kolektiv neuvěřitelně sblížila.

Poslední den jsme strávili ve škole. Ústředním tématem tohoto týdne byla „Příroda ve městě“, a proto jsme ji všude pilně fotili. Naším úkolem bylo vytvořit hned několik prezentací o přírodě a parcích ve všech výše zmíněných městech. Následně jsme své výtvory společnými silami v několika skupinách odprezentovali. Večer si pro nás německá strana připravila malou rozlučkovou párty. Sami se oblékli do svých krojů a celou dobu se jedlo a tancovalo.

Dne mého názoru a názorů, které jsem slyšela od svých spolužáků, jsme si pobyt náramně užili. Již teď se těšíme, až naši partneři přijedou do Prahy. Srdečně doufám, že si týden v březnu užijí stejně tak dobře, jako jsme si ho užili my ve Straubingu.

A co nám tento týden vlastně ještě dal? Přibližně 168 hodin němčiny. Tomu přesně odpovídá půl roku běžné němčiny ve škole.

Michaela Hebká