Gymnázium Na Pražačce
   
Velikost písma

Prima D v Haidmühle

Tisk

V pondělí 3. 9. 2012 jsme se sešli před školou, abychom zažili šest nádherných dní plných poznávání. Od tohoto dne máme být všichni jako jedna parta spolu celých šest let. I když se už někteří znali jako kamarádi nebo spolužáci, většina z nás si ani neuměla představit, jaké to těch následujících šest let bude. A právě tento zájezd určitě poznávání svých spolužáků urychlil.

Když jsme přijeli do Haidmühle, vyndali jsme kufry a batohy, vešli jsme do přezouvárny. Tam jsme poprvé uviděli naše skvělé vedoucí: Patti, Yvonne, Sinu a Daniela. Nejdříve nás uvítali a potom jsme přišli do foyer, kde jsme museli lézt po zemi. Na zemi byly papíry představující nohy a ruce, po kterých jsme museli dolézt až k chodbě, kde jsme čekali, až dojdou ostatní.

Po této rozcvičce jsme se společně najedli. Poté jsme se rozdělili do čtyř skupin a každý vedoucí nám ukazoval celou chatu a jeho okolí. Následovala další aktivita. Museli jsme nalepit různé cedulky s názvy tam, kam patří, např. na hodiny jsme museli nalepit cedulku die Uhr atd.

Večer jsme měli další aktivitu. Mohli jsme si vybrat čtyři věci. Někdo si zvolil welness, ale téměř všichni šli na rytmickou hru, kde jsme tleskali a bouchali kalíšky do stolu, všechno jsme dělali v rytmech, které nás naučili.

Další den jsme začali, stejně jako každý následující, výukou němčiny. Každý den jsme si opakovali základní gramatiku a učili se nová slovíčka, která jsme využili při odpoledních aktivitách. První část úterního odpoledne jsme strávili v lese a hledali body podle GPS. Pak přišlo to, na co jsme se mooc těšili: šplhání po outdoorové horolezecké stěně. Téměř všichni jsme šli a moc si to užili. 

Ve středu jsme rozdělili na tři týmy a stavěli vor. Dostali jsme prkna, provazy a čtyři kanystry. Vor musel plavat. Poté ho musel jeden z týmu vyzkoušet na malém rybníčku.  Ale to nebylo všechno. Dostali jsme vajíčko, které mělo mít také svůj malý vor a nesmělo se potopit nebo rozbít. Jen jedinému týmu se podařilo, aby byl vor schopný udržet se na hladině a neztratit vajíčko. Bylo to opravdu super.

Ve středu odpoledne jsme také dělali v lese obrazy nebo sochy z přírodních surovin. Když jsme šli k chatě, museli jsme si sudnat boty a ponožky a jít za zvukem kytary, na kterou hrát jeden z vedoucích. Hrál hodně potichu, proto to nebylo jednoduché. Ale poznali jsme, jak ostatní smysli zbystří, když oči odpočívají.

Ve středu večer jsme dělali asi nejlepší jídlo za celý pobyt: pizzu. Hodně jsme si u toho užili a také si neobyčejně pochutnali, nemluvě o tom, jak jsme se ten večer přejedli.

Ve čtvrtek jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna slaňovala z balkonu, přičemž měli všichni účastníci na sobě opasky a lana, aby byli jištěni. Ta druhá skupina měla taky opasky a lana, ale (alespoň podle mne) dělala ještě zajímavější věc, lezla po bednách od lahví. Ten, kdo zrovna lezl po bednách, musel vyvažovat, aby nespadl. Kamarád s helmou mu nejdříve další bedny podával, nebo když už byl lezec moc vysoko, tak házel. Nejvíce možných beden, kterých mohl člověk dosáhnout, bylo dvacet. Těch dosáhli 3 spolužáci! Poté lezec na tu poslední bednu úplně vylezl a shodil je dolů. Byla to veliká zábava.

Večer jsme hráli CHAOS-SPIEL, to byla hra, při které jsme plnili spoustu bláznivých úkolů. Museli jsme dělat věci jako vytí na lampu,provlekávat si provázek rukávy a spoustu dalších, ale nejvíce se mi líbilo, když si jeden člověk musel sednout a druhý ho musel krmit müsli s mlékem, při tom měl ovšem jeden zavázané ruce, druhý oči. Moc jsme si to užili, hlavně vedoucí a učitelé se hrozně moc nasmáli. 

V pátek jsme měli pravý bavorský oběd, ,,Weiβwurst‘‘ s velkým měkkým preclíkem a sladkou hořčicí. Hrála u toho pravá bavorská dechovka, tancovali jsme, byl tam i muž a žena v pravých bavorských krojích, dokonce jsme mohli pít z velkých litrových sklenic, bohužel, pivo nám do toho nedali. Potom nás učili bavorskou písničku, ale nikomu kromě vedoucích a učitelů se ji nedařilo zazpívat.

Po obědě jsme šli na procházku na českou stranu Šumavy, u jednoho altánku jsme hráli pantomimu a zase šli zpět. Při zpáteční cestě jsme měli najít nějaký dobrý klacek na večer. Na co, to pro nás bylo příjemným překvapením. U ohně jsme si na ně namotali připravené těsto. Vypadalo to jako trdélník, který jsme si opékali nad rozžhavenými uhlíky. Poté jsme uždibovali dobrotu, které se v Německu říká „Stockbrot“.

Přišla sobota, den odjezdu. Balili jsme kufry, uklízeli pokoje, rozloučili se s Bavorskem a vyrazili k domovu. Většina lidí už se těšila na rodiče, domácí mazlíčky, ale hlavně (jak jsem slyšel) na počítač. :-D

Na těchto překrásných šest dní nikdy nezapomenu. Všichni jsme si našli nové kamarády, užili jsme si, naučili se spoustu nových slovíček, zažili prima chvíle, na které budeme dlouho vzpomínat, hlavně pak na ,,banány‘‘ :-D

Doufám, že si všichni další primáni užijí v Haidmühle stejně jako my.

Jan Mouček, Prima D

 

Úvodní kurz Primy D v Haidmühle  :: 2012 Úvodní kurz Primy D v Haidmühle  :: 2012 Úvodní kurz Primy D v Haidmühle  :: 2012 Úvodní kurz Primy D v Haidmühle  :: 2012 Úvodní kurz Primy D v Haidmühle  :: 2012 Úvodní kurz Primy D v Haidmühle  :: 2012 Úvodní kurz Primy D v Haidmühle  :: 2012 Úvodní kurz Primy D v Haidmühle  :: 2012 Úvodní kurz Primy D v Haidmühle  :: 2012