Gymnázium Na Pražačce
   
Velikost písma

Výměnný pobyt v Bornheimu

Tisk

Naše třída, Tercie D, tedy vlastně jen polovina třídy, se začátkem školního roku zúčastnila výměnného pobytu s německým městečkem Bornheim. Všichni jsme se sešli 3. 10. ve 23:30 na ÚAN Florenc. Náš autobus, linkový spoj z Prahy do Amsterodamu, odjížděl ve 23:55.

Cesta byla dlouhá, a tak jsme si jí všichni zpříjemňovali spánkem. Na nádraží v Bonnu na nás čekali naše partnerské rodiny a odvezly si nás do našich nových domovů. Na úterý nebyl žádný společný plán, a tak jsme každý podnikali něco jiného. Večer v 17 hodin jsme se ale sešli všichni společně na bowlingu. Druhý den nás čekala Bundeskunsthalle a výstava Anime. Ta byla podnětem k našemu výtvarnému projektu. Měli jsme ve skupinkách vytvořit animovaný film, který jsme mohli buďto vyfotit, nebo nakreslit v PowerPointu. Další den (6. 10.) jsme projekt dokončovali, měli jsme také možnost zúčastnit se výuky ve škole. Odpoledne, i přes nepřízeň počasí, jsme jeli do Kolína nad Rýnem. V tamní katedrále bylo teplo a sucho, tak nám ani moc nevadilo, že se venku pořádně rozpršelo. V pátek nás čekal celodenní výlet do zábavního parku „Phantasialand“. Z některých atrakcí se slabším jedincům dělalo nevolno už jen při pohledu, ale i tak bych řekla, že jsme si to všichni užili, i když i dnes bylo poměrně chladno. O víkendu jsme měli program v rodinách, někteří vyrazili na hokej, někteří do kolínského musea čokolády, jiní jak jinak než do podnikové prodejny Hariba. V neděli jsme se opět všichni sešli v Bonnu a odjeli autobusem zpět do Prahy. Cesta byla bohužel velmi dlouhá, ale naštěstí jsme jeli přes noc. Jediná věc, která nás vyrušila ze říše snů, byla asi hodinová kontrola protidrogové policie. I přes tuto komplikaci jsme dorazili všichni zcela zdraví v brzkých ranních hodinách do Prahy, opět na Florenc. Na Německo, partnerské rodiny, zážitky a vůbec na celou výměnu budeme určitě všichni dlouho s radostí vzpomínat.

Marie Stará

 

Bylo okolo desáté hodiny ranní, když dojel autobus do cíle. Až teď nám to došlo, byli jsme v cizí zemi, kde na nás čekali naši němečtí přátelé a začínal náš týdenní pobyt v zatím neznámé rodině. Po příjezdu a shledání s našimi přáteli jsme jeli do rodiny a tam jsme společně s dalšími spolužáky posnídali. Bylo příjemné, že jsem tam nebyla jediná česky mluvící, byli tam i mí spolužáci. První den většina lidí strávila seznamováním, jak s rodinou, zemí, jídlem, tak i se samotným partnerem na výměnu. Závěrem tohoto dne byl velmi zábavný bowling. Dobrá nálada, příjemná atmosféra a po bowlingu výborné jídlo, to bylo zakončení prvního dne. Další den ráno jsme se vydali do muzea Anime, kde nás seznámili s tvorbou animovaného filmu. Dozvěděli jsme se mnoho užitečných informací, od počtu fotek potřebných pro vytvoření filmu, až po finanční náklady. Z muzea jsme jeli přímo do školy, kde jsme dostali za úkol udělat krátký animovaný film. Seznámili jsme se nejen s jejich školou, jídelnou, ale i se samotným ředitelem. Odpolední a večerní programy byly individuální, já se svou partnerkou jsme jely na hromadné grilování. Další den jsme strávili dokončením animovaného filmu, poobědvali jsme ve školní jídelně a pak se vydali do Kolína nad Rýnem. Nejdříve jsme si prohlédli katedrálu a pak jsme dostali rozchod na dlouho očekávané nakupování. Čtvrtým a velmi zdařilým dnem byl pátek, jeli jsme do Phantasialandu. Phantasialand je obrovský zábavní park, kde si každý mohl vybrat atrakce a zábavu dle chuti. Až na nečas, který nás doprovázel celý tento den, to bylo úžasné a troufám si říct, že na tento den nezapomenu. Vyčerpaní jsme se vrátili domu a společně jsme sledovali film. Čekal nás víkend, tedy poslední dva dny neomezené zábavy a úžasných zážitků. Dopoledne jsme se rozhodli jet k našim přátelům na pozdní snídani. Tam jsme zůstali pár hodin a pak nás čekala prohlídka Bonnu. V Bonnu se sešla celá naše třída a pak jsme se vydali do ulic. Následoval oběd v luxusní restauraci a k večeru jsme šli na chvíli posedět do čajovny, kde se všichni nepochybně dobře bavili. Zbýval už jen jeden den, který se nezastavitelně blížil a mně se pomalu začínal rozplývat sen, ve kterém jsem zde žila. Poslední den jsme jeli s dalšími spolužáky na brusle, což mě opět přesvědčilo o tom, že odjezd odtud nebude snadný. Týden, který jsem zde prožila, je nezapomenutelný. Nevím, jestli měl každý takové štěstí na rodinu jako já, ale mně zde nic nechybělo. Loučit se s rodinou, německými přáteli, touto zemí a jejich jídlem nebylo jednoduché. Byl to takový sen, kde jsme ve své podstatě nemuseli nic a zároveň mohli všechno. Za tento týden, který jsem tam prožila, jsem velmi vděčná. I přes poměrně dlouho cestu tam a zpátky to rozhodně stálo za to.

Kája Menclová